„Janny Richter je krásnou ukázkou toho, že když si jdete za svým snem, je velká šance, že to dopadne.“ Full Moon

Energický frontman a držitel ocenění za hudbu k populárnímu seriálu Metoda Markovič: Hojer, je umělec, který osobitě spojuje žánry country blues, americany, indie rocku a osmdesátkového popu do moderního, výbušného electro boogie. Striktní abstinent s vizáží nejhledanějšího country desperáta a toxické rockové hvězdy ze sedmdesátých let, obdařen městským srdcem a venkovskou duší. Dost moudrý na to, aby ztratil rozum v chaosu velkoměsta a dost šílený na to, aby ho znovu nalezl v náručí montanské divočiny. Jako svědomitý profesionál a rozervaný desperát v jedné osobě překlenuje propast mezi nablýskaným mainstreamem a městským undergroundem. Jeho písně jsou silně návykové a sexy. Jeho pódiová show je nebezpečně elektrizující. Ne nadarmo ho mnozí nálepkují jako „nemanželské dítě Iggyho Popa a Depeche Mode.“

Richter stojí za hudbou k oceňovanému seriálu Metoda Markovič: Hojer a jeho pokračování Straka; za soundtrack k prvnímu z nich získal v roce 2025 hlavní cenu na festivalu Soundtrack v Poděbradech.

Od roku 2015 neustále koncertuje v klubech a na festivalech u nás i v zahraničí. Měl možnost spolupracovat a sdílet pódia s takovými jmény jako je Laid Back Country Picker, Moimir Papalescu, Phil Shoenfelt, Tři Sestry, Derral Gleason, The Spermbankers, Sean Eamon, Travis O’Neill.

Kromě hudby se věnuje i výtvarné tvorbě a fotografii. Vydal čtyři knihy o americkém Západě a pravidelně vystavuje v galeriích po Evropě i ve Spojených státech.

Jeho tvorba byla publikována v médiích jako Montana Standard, Missoulian, The Bozone, Menhouse, Full Moon Magazine,Spark nebo Unijazz Magazine. Je také zakladatelem prvního českého Front Porch Festu.

Poslední album Discobilly není jen deska, ale manifest nového žánru.
Janny na něm propojuje rock’n’roll, electro-pop, indie i country do jednoho pulzujícího celku. Energie, ironie a odvaha tu spojují kovbojský švih s elektrem i punkovým nadhledem.

Projekt vznikal mezi Prahou a několika státy USA a má výrazně konceptuální i vizuální podobu.
Discobilly potvrzuje Richterovu pozici v centru nové, rostoucí mezinárodní scény. Výsledkem je zvuk, který podle Moimira Papalescu zní „jako kdyby Bob Dylan uměl se syntezátory“. Michal Kořán to shrnul slovy: „Elvis se zde potkává s Depeche Mode.“